Tentokrát se ale nevyučuje, jako každou jinou sobotu od 19 do 21 hodin; přibližně dvacet tanečníků dnes přišlo na volnou zábavu, která je naplánována minimálně do půlnoci. Běžné oblečení na trénink skládající se z kalhot a něčeho navrch nahradily krásné večerní šaty a kalhoty s puky.

Taneční mistr Igor Sitchuk vyzývá na začátku postupně všechny dámy v sále ke krátkému tanci, to na oslavu svých narozenin. „Tango bylo původně tancem imigrantů a přístavních dělníků, kteří za něj dokonce platili ženám,“ říká mi při ochotném vysvětlování základních kroků charismatický muž, který učí společně s Yvettou Zemanovou tango v Českých Budějovicích již více než rok. „Prostituce byla tenkrát, když tango vznikalo, zakázaná, tanec ovšem ne,“ usmívá se. Jak dodává, argentinské tango je založeno na komunikaci mezi partnery, souznění v pohybu, v tanci, který je vždy svého druhu improvizací, kterou ovlivňuje momentální naladění tanečníků a také to, jaké dvě osobnosti se právě na parketu setkají a jakým „jazykem“ spolu budou mluvit.

Spousta tanečníků má při plavbě parketem zavřené oči, zejména ženy (tangerky) – jejich úlohou je tady reagovat citlivě na podněty partnera, který tanec vede. Což není vůbec jednoduchá souhra, a i když to při prvním pohledu na lehce a sebejistě se pohybující pár vůbec nevypadá, tango je docela dřina, celoživotní výzva pro všechna „zlomená srdce“, jimž tento krásný a v něčem přece melancholický tanec lásky patří. Ne nadarmo se také říká, že argentinské tango si za koníček nevyberete – ono si samo během života najde vás.

Sympatická parta tangueros se schází každý sobotní večer v  sále v patře nad nejen tanečním prostorem Kredance v Riegrově ulici.

Mezi tanečníky argentinského tanga může v kteroukoli sobotu za symbolický poplatek 50 Kč za pronájem sálu samozřejmě přijít každý, koho oslovuje specifický rytmus a nálada tance, který je však možná něčím víc než „jen“ tancem, večerní aktivitou, ale je samotným postojem k životu, způsobem bytí. Tanec, který mohou tančit čtyři nohy, ale vždy jen jedno srdce.

10.2.2013 | Tereza Pavelcová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout