Co je realita, jak a proč ji zobrazovat? Hledejte odpověď na aktuální výstavě v pražském Rudolfinu

Co je realita, jak a proč ji zobrazovat? Hledejte odpověď na aktuální výstavě v pražském Rudolfinu

Galerii Rudolfinum můžete až do konce roku zhlédnout unikátní výstavu s tajemným názvem Beyond reality: British painting today. Ta prezentuje díla 12 současných malířů působících v Británii a právě jejich styl pojetí a zobrazení reality je pro tuto exhibici klíčový. Samotný výběr obrazů reprezentuje vzrůstající význam postkonceptuální a zejména figurální malby ve Velké Británii, kde se tak říkajíc „vaří“ současné umění.

Na vernisáži výstavy, která proběhla 3. října, byla přítomna i velvyslankyně Spojeného království: „Otázka zní, co je vlastně realita? Je to něco, co může být smyslově poznatelné, či jde jen o podivný odraz odrazu?“. Návštěvníci se tedy budou moci pokusit za křehkou hranici reality nahlédnout a možná dojít ke zjištění, že (dle mnohoznačných slov ideové autorky výstavy Mileny Slavické): „Zdaleka nic není takové, jak se zdá.“

Výstava, koncipovaná přímo pro charakteristický prostor Galerie Rudolfinum, je rozdělena do dvou nápadně odlišných částí. V té první objevíte, jak věrné může být obrazové zachycení reality odkazující na fotografie. Tak civilní objekty zobrazení jako operace, potetovaný trup či rodina stojící na balkóně se na první pohled jeví být skutečně viděné objektivem fotoaparátu. Při detailnějším zkoumání však rozeznáte precizní tahy štětce a žasnete. Tyto obrazy jsou díly malířů Jasona Brookse, Hynka Martince, Bena Johnsona, Keitha Tysona, Marie Harnett, Jonathana Wateridge a Damiena Hirsta.

Spatříte zde například řadu portrétovaných těl v nadživotní velikosti (Jason Brooks), dále od fotografií prakticky nerozeznatelné portréty Hynka Martince (z 12 vystavujících jediného Čecha, který dlouhodobě žije a tvoří v Británii), klamoucí zobrazení antické architektury (Ben Johnson), sérii obrazů nazvanou Gatsby (Marie Harnett) vyjadřující pozlátko Ameriky 20. let 20. století, či skličujícím dojmem působící interiéry bytů, hotelů i výjevy z ulice Jonathana Wateridge. Jako by se snažili demonstrovat, že malba jako dokonalé zachycení reality zdaleka nevymřela ani téměř 200 let po vynálezu fotoaparátu, ba naopak, ještě vynikla, protože může stále být nositelkou řady významů, jichž by jiným způsobem zobrazení nemohlo být dosaženo.

Část druhá je poněkud klasičtěji pojatá, díla do ní zahrnutá obsahují patrnou návaznost na akademickou malbu 19. století a odkazují také na renesanční dědictví s klasickou malbou spjaté. Tvoří živý mix mnoha úrovní evropské kulturní paměti, provázanost různých odkazů na minulost, kombinování trvalých hodnot naší společnosti s těmi nově vznikajícími a v neposlední řadě také promísení mýtu a racionálního vnímání světa.

Umělci Glenn Brown (The origin of the world), Ged Quinn (Insomniacs, In heaven everything is fine), Mathew Weir či Jake a Dinos Chapman (One Day You Will No Longer Be Loved  XVII – právě tento obraz je titulním lákadlem celé výstavy), obohacují svými díly evropskou tradici o nové kontexty, a nejenže realitu věrně napodobují, ale umožňují pomocí iluze nahlédnout „za“ ni. Do světa stojícího mimo, který sice nelze spatřit na plátně, ale který je zcela určitě myslitelný.

Tereza Pavelcová            

| G+
hodnoceno 6x

Přidat komentář Líbí se mi to Líbí? Pošlete to dál...

Galerie Rudolfinum nabídne brzy i tyto akce (Další akce v Praze)

Prostor pro tvůj názor...

Komentovat může pouze přihlášený fanoušek...