Mnohé z nás přitahují a fascinují gotické katedrály. Obdivujeme jejich krásu a ladnost, lehkost, se kterou se vzpínají k nebi, a když do nich vstoupíme, cítíme, jak se nám napřimují záda, prohlubuje dýchání a my se spolu s katedrálou přibližujeme nebi. Katedrály jsou posvátným prostorem umožňujícím nám odhalit velikost, která se v nás skrývá.

 

Umožní nám prožít, kým bychom mohli být, pokud své nitro necháme prostoupit dobrem, krásou a spravedlností. Jsou to stavby s dokonalou formou, která je zároveň syntézou moudrosti lidí hledajících velikost ducha a pochopení harmonie univerza. Objevují se zdánlivě bez historických kořenů jako protiklad románské architektury, která člověku dávala prožít jeho nepatrnost.

 

Jsou matematicky a technicky dokonalé a zároveň v sobě obsahují komplexní symbolismus, se kterým se můžeme seznámit například prostřednictvím alchymie a astrologie. Jsou zhmotnělým průsečíkem makrokosmu a mikrokosmu, světa a člověka, a jako takové se mohou stát branou do nebe pro ty, kteří jim porozumí.