„Úspěch, to je úplně něco jinýho než si koupit parfém. 1000 školaček předávkovanejch kokainem.
Pokud slova jsou zástupné symboly pro realitu, a není – li jejich vyznění zcela přesvědčivé, i manifestace reality jako gesto se může stát symbolem pro co ?

Pro ideu, která je jí nadřazená, nebo pro porozumění vyjevené v abstraktní (mimosmyslové) rovině. Na závěr bych rád vyjevil, že netajím nic o pravdě, která spočívá v naší ne-dokonalosti v přítomném okamžiku v této realitě, která je stejně jako slova nebo gesta obrazem pro uvědomění si principu, že míra dokonalosti, kterou jsme schopni vnímat, určuje náš vztah k celku, a že je tím jediným, k čemu je třeba v každém přítomném okamžiku navracet pozornost a násobit jí.

Možná to zní komplikovaně, ale cílem je ztráta cíle – pocit absolutní bezprostřednosti.“

Ukázka z připravované knihy Matyáše Chocholy

Smích ha cha cha cha ha ha, hrdelní, spokojený smích je projekt Matyáše Chocholy (1986), laureáta Ceny Václava Chada, kterou obdržel od českých porotců při příležitosti VI. Zlínského salonu mladých v roce 2012. Na samostatné výstavě bude kromě instalace skládající se z kovových konstrukcí, rytířské zbroji, empírového nábytku nebo keramických soch poprvé k vidění několik fragmentů připravované knihy, v níž se M. Chochola zabývá vážně i s ironickým nadhledem východní filozofií, vesmírem, uměním, sám sebou a mnoha dalšími tématy, které můžeme číst jako postmoderní (čistě osobní) příběh současnosti.

Ironie v podobě odkazů na dějiny umění, tvorba vlastního mýtu, rozpor mezi racionálním a iracionálním společně s důslednou snahou poznávat skrze své práce také sám sebe jsou jedny z motivů, které se v práci Matyáše Chocholy opakují. Dohromady s (často hudební) performance dochází k propojování prvků, které se zdají zdánlivě neslučitelné. Výstavní prostor má tak často charakter divadelní scény nebo koncertního pódia. Stejně tak tomu bude i na zlínské výstavě, která je koncipována přímo pro prostor KGVU ve Zlíně.

Skrze postavu novodobého šamana, do které se často stylizuje, zkoumá úlohu umělce v dnešní společnosti, zároveň se obrací do umělecké obce, k odborné veřejnosti. Vedle označení šaman nebo romantik se u autorova jména ještě objevuje spojení „harmonický chaos“ a něco na tom všem bude. Navštívit jeho výstavu je jako procházka po Möbiově pásce. Čím víc si jste na začátku jeho výstavy jistí, že Chocholovy strategie chápete, o to obtížněji se vám bude držet krok ke konci.