Představte si dvě entity z blízké budoucnosti, dva subjekty s umělou emocionalitou, které se jmenují Fembot A. E. a Omnipresence. Dokáží měnit místo a podobu své existence. Jsou vyrobeny z oceli… jsou to Matky z oceli.

Cestují po genetických drahách, pohybují se v časoprostoru, od počátků ke koncům, mezi dráty a lidským masem, od dat k paměti, mezi lidskými tvářemi a rozhraním. Proto dokáží střídat historická fakta s budoucími narativy. Fembot A. E. a Omnipresence v hlubokém zármutku nad zánikem svých někdejších otčin, Polska a Rumunska, vyhlašují vlastní stát. Stát, v němž ženská síla ani teritorium nezná hranic.

Projekt se zabývá fenomenologií slz, dotýká se však řady dalších témat (paměť, dějiny, smrt, štěstí, křehkost, nevinnost, síla, futuristická ontologie). Staví do kontrastu osobní výpověď a fenomén nářku, který je pro východoevropský kontext ikonický. Agata Siniarska a Mădălina Dan se pokoušejí rozkrývat sociální a kulturní mechanismy spojené s veřejnými a soukromými projevy emocí.

Zkoumají povahu citů a pocitů stejně jako situace, kdy je (ne)vyjadřujeme veřejně. S poukazem na narativy, které utvářejí naši fyzickou osobnost a přisuzují nám kulturní, národní a emoční identity, rozkrývá představení Mothers of Steel současná technologická a (post)fyzická paradigmata a zároveň je pokusem o syntézu osobního a umělého.