„Vždycky jsi jednou nohou v ilegalitě. Jinak se ani nedá pomáhat.“

Maxi Obexer ve své hře vychází z autentických rozhovorů, které vedla s lidmi z Německa, Švýcarska a Rakouska. Ke slovu se dostávají lidé ze středu společnosti, kteří se rozhodli konkrétně pomoci uprchlíkům. Jsou to lidé, kteří by jinak nikdy nejednali protizákonně, a přesto se svými činy, které jsou motivovány přirozenou snahou pomoci bližnímu v nouzi, ocitají na hranici legality.

Hra je vášnivou obranou lidské důstojnosti a individuální zodpovědnosti v době tzv. uprchlické krize a zároveň aktuální výzvou k zamyšlení se nad otázkami podoby evropského humanismu.