Polsko: 24 tisíce obchodů s second hand oblečením. Evropa: 120 tisíc oděvních firem. Svět: 4 miliony párů rukou šije oblečení v Bangladeši.

Tři umělkyně zvou diváky do obrovského evropského sekáče plného fantazií z druhé ruky a obnošených snů o budoucnosti. V koláži improvizací a sítí viditelných a neviditelných spojení tanečnice zkoumají vztahy mezi tím, co je vzdálené, globální a tím, co osobní. Vedou performativní vyšetřování týkající se budoucnosti Evropy. Kolik stojí společná akce? Jakým způsobem se partner stal překážkou? Kdy se hodnoty změnily v posedlost?

Je to také představení o práci tanečních umělců – její materiálnosti a ceně. Umělkyně vyvolávají publikum k tabuli, a ptají se na vztah mezi tanečníkem a divákem, jednajícím podmětem a pozorovatelem.

Představení vypráví o nepředvídatelných následcích společné práce, kolektivní akce, kde to, co mělo zajistit pocit bezpečí – je nakonec jen další formou útlaku, a to, co mělo děsit – rozesmává.