Výstava Tak daleko, tak blízko je ukázkou dvou silných osobností slovenské výtvarné scény. Výtvarnic, které mají silný individualistický potenciál. To, co můžeme vnímat jako nejsilnější propojení mezi prací Jany Brisudové a Julie Haluzové, je jejich osobitý přístup k výtvarnému umění.

Jak v Juliiných malbách, tak v Janiných sochách je obsažen pevný postoj, který zaujaly ke své výtvarné práci. I přes kritiku a často i záporný přístup, kterému musely obě výtvarnice v průběhu formování svého výtvarného výrazu čelit, si uchovaly svůj specifický vizuální jazyk podložený silnými myšlenkami. Srozumitelné náměty i dekorativnost forem jsou pak způsobem, jak vyjádřit nejen myšlenku, ale i pocit, někdy i upřímné přáni. Práce obou výtvarnic spojuje právě tato svébytná upřímnost. Forma, která nepodléhá trendu a uchovává si plně otisk osobnosti autora.

Název Tak daleko, tak blízko je pak možné interpretovat nejen jako název jedné z maleb Julie Haluzové, ale též jako návaznost na odcizení dříve silně propojené české a slovenské scény. Prostřednictvím výstavy tak vzniká jakési přemostění – můstek vystavěný mezi dvěma metropolemi, jejichž propojení v poslední dekádě stagnuje.