V první polovině 19. století byla v operních představeních nejdůležitější krása zpěvu, „bel canto“, pěvecké mistrovství propojující svrchovanou techniku s emotivním přednesem, a umění legendárních primadon té doby se pro operní skladatele stalo nevysychající inspirací.

U zrodu Normy, nejznámější opery italského skladatele Vincenza Belliniho (1801–1835), stála fenomenální italská sopranistka Giuditta Pasta (1797–1865), kterou po řadě zahraničních úspěchů čekala milánská La Scala; pro svůj debut si přála novou operu od Belliniho. Libretista Felice Romani použil svůj starší text psaný podle tragédie francouzského dramatika Alexandre Soumeta Norma čili Vražda dítek (Norma ou L’infanticide); antický příběh se odehrává v době římské okupace Galie, hlavní zápletka se točí kolem tajného manželství galské kněžky Normy s římským prokonzulem Pollionem.

O obrovský úspěch premiéry v La Scale 26. 12. 1831 se zasloužila i Giuditta Pasta, byť zpočátku part Normy kvůli jeho extrémní obtížnosti odmítala. Do Prahy Norma doputovala už v roce 1835, kdy zazněla italsky ve Stavovském divadle. Národní divadlo nejprve převzalo inscenaci z Prozatímního divadla a uvedlo ji v českém překladu Václava Aloise Svobody 5. 10. 1884.

V budově dnešní Státní opery Belliniho Norma nezazněla celých 110 let. Novou inscenaci ve Státní opeře vytvoří mladý japonský operní režisér Tomo Sugao spolu s vynikajícím slovenským scénografem Borisem Kudličkou.