Výstava představuje tvorbu studentů a absolventů Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, kteří se vyjadřují nejrůznějšími výrazovými prostředky. Zabývají se klasickou kresbou, malbou a sochou, vytvářejí objekty, instalace, fotografie, videa nebo se věnují performanci. Vydávají se různými cestami, v jejich tvorbě se zrcadlí vývoj současné společnosti, ale věnují se také estetickým problémům.

Někteří z nich se zabývají otisky či pohyby lidského těla (Nikola Březinová) nebo sledují vztahy mezi lidmi a způsob jejich hledání vycházející z virtuálního světa (Alena Vyskočilová). Zkoumají určité fyziologické jevy, které ovlivňují naše vnímání v různých okamžicích a situacích (Pavlína Široká). Hledají vztahy mezi humanitními a přírodními vědami, mezi literárním a vizuálním vyjádřením, čímž v jiné formě navazují na lettrismus a vizuální poezii. Nebo se snaží postihnout vlastní vzpomínky, které se vztahují k různým obdobím a s nimi spojeným příběhům a situacím. Reagují na naši paměť, jejíž selhání či narušení může ovlivnit pohled na třeba i poměrně nedávnou historii (Václav Špaček). Vtahují do své tvorby diváky, kteří mohou s využitím technických prostředků sami do ní zasáhnout. Ovšem způsobem, který jim autor vymezí (Jakub Jandera).

S mnohdy až ironickým nadhledem se zamýšlejí nad stavem kultury, nad rozdíly mezi zeměmi s odlišnými tradicemi (Petr Kalous). Zabývají se tradicí, významem rodinných (mezigeneračních) vztahů, které dnes často zanedbáváme a přitom se tím sami ochuzujeme (Renata Krejčová). Nebo se inspirují přírodou a vlastními pocity, snaží se o vyvážení a harmonii všech prvků s celkem a usilují o vyjádření prostřednictvím co nejsrozumitelnějších symbolů (Eva Myroniuková). Vycházejí z osobních poznatků, ale volí různé přístupy a výrazové prostředky (Michaela Sedláčková). Zabývají se kontrastem mezi městem a přírodou, které spolu často bezprostředně souvisejí, protože do obou více či méně zasahuje naše civilizace (Martin Šíp).

Kriticky se věnují vysloveně negativním sociálním jevům, které přináší současný společenský vývoj (spojený s obnovenou svobodou a demokracií) jako nechtěné vedlejší produkty. Zabývají se i schematičností a mechanickým opakováním určitých postupů, na které můžeme narazit v televizní i filmové tvorbě (Huy Pham). Využívají autentického prostředí, v němž žijí jejich blízcí a případně deníkových záznamů, v nichž jsou zapsány každodenní události. Se vzpomínkami často souvisí téma intimity (Viktoria Viakhk). Zamýšlejí se nad vymezením osobního prostoru a jeho uhájením, přičemž si zachovávají nadhled a smysl pro humor (Marie Scheerbaumová). Zabývají i formálními otázkami, členěním plochy a prostoru, věnují se možnostem rozvíjení linií (Šárka Šedivá).

Široká škála uměleckých názorů vybraných studentů a absolventů dokládá, že se pedagogové školy s úspěchem snaží podchytit různé druhy talentů od tradičnějšího pojetí až k výrazným experimentům rozdílného zaměření.

Vernisáž: 28. 1. 2015 od 19:00