Práce Jana Chlupa /1986/ se vyznačují metodickým zaujetím rozporem mezi pohybem v čase a jeho systémovou součástkou - nehybným okénkem. Jak se malířsky, tedy dvojrozměrně a staticky, vyrovnat s pohybem? Jan Chlup chápe hranice vlastního malířského plátna coby formát "obydlený" lidskou činností či dokonce jako pouhé okénko animace - technického procesu reprodukujícího pohyb. Zkoumáním konkrétních prostor i analýzou pohybu v prostoru méně vymezeném, Jan Chlup ve svých obrazech i video projekcích vytváří prostrory nové a teoreticky nekonečné, které se organicky skládají z okének animačního procesu přibývajích spolu s dějem, který je v nich uzavřen.