Nejvyšší ocenění na Berlinale, v Benátkách, v Moskvě nebo v Cannes – íránská kinematografie se těší značnému zájmu světového publika a respektu filmových odborníků minimálně již tři desetiletí. Své významné místo si vydobyla pro svůj jedinečný umělecký charakter a bohatou historii. V devadesátých letech byl Írán společně s Čínou dokonce považován za jednoho z nejlepších vývozců kinematografie.

V lednu 2012 bude mít výběr současné íránské produkce možnost zhlédnout také tuzemské publikum: v pražském kině Světozor proběhne od 12. do 15. ledna první ročník Festivalu íránských filmů. Vůbec poprvé se tak v České republice uskuteční přehlídka íránské kinematografie v ucelené formě.  Pořadatelem festivalu je i v Praze působící produkční skupina Tokada Productions. Snímky, které v rámci festivalu přiblíží život v současném Íránu, budou promítnuty během šestnácti projekcí: hrané v sekci Hraný film, dokumentární v sekci Teherán a krátkometrážní v Sekci krátkých filmů. Definitivní program bude připravený v průběhu listopadu, už nyní je ale zřejmé, že publikum pražského kina Světozor čeká několik titulů, jež i v samotném Íránu vzbudily v poslední době největší pozornost. Podepsáni jsou pod nimi tvůrci Niki Karimi, Kambuzia Partovi anebo Shadmehr Rastin.

Jak vysvětluje Torang Daneshmand, výkonná ředitelka Tokada Productions, ženy vždy byly v íránském umění všudypřítomné a ani filmová tvorba není výjimkou: „Festival odráží pohled filmových tvůrců na tento důležitý fenomén, čímž otevírá dveře k lepšímu porozumění íránské společnosti a nabízí pohled na skutečné postavení žen. V mezinárodním kontextu mohou filmové snímky pomoci vyjasnit mnohé otazníky v pohledu na íránskou společnost jako takovou.“ Není úplně známým faktem, že podíl žen-režisérek je v Íránu vyšší než třeba v západní Evropě. Podstatnější je však kvalita jejich filmů; a ta je v případě filmařek jako Rakhshan Bani-Etemad, Samira Makhmalbaf nebo Niki Karimi nezpochybnitelná. Ostatně právě posledně jmenovaná režisérka a herečka, Niki Karimi, by měla dva své filmy v Praze uvést osobně.

Diváci se mohou těšit na esejisticky či sociologicky pojaté snímky. Sekci Hraný film bude určovat téma ‚Ženy v íránské kinematografii’. Promítané filmy diváky přenesou do domovů íránských žen a nechají je nahlédnout do jejich, pro Evropany velice odlišných životů. Dokumentární sekce Teherán navštíví domy, ulice, obchody a různá jiná místa starého i nového Teheránu a přiblíží tak život jeho obyvatel, jejich zvyky, prostředí, ve kterém žijí, i politické pozadí. Některé snímky zachycují například současnou architekturu, následky ničivého zemětřesení nebo se dotknou fenoménu graffiti, které je v Íránu zakázané. Rovněž divákům nastíní, jakými tématy a jakou měrou ovlivňuje Teherán kinematografii a jak je tomu naopak. Do třetice, Sekce krátkých filmů nabídne prostřednictvím filmových bloků průřez tvorbou mladé talentované generace filmařů. Festival íránských filmů představí díla od tvůrců jako Kamran Shirdel nebo Pirooz Kalantari. Shirdel i Kalantari patří mezi nejuznávanější autory íránských dokumentů a za svou práci byli oba mnohokrát oceněni po celém světě.

Prostor dostane i zřejmě nejznámější postava íránské kinematografie, Abbas Kiarostami: na festivalu bude promítnuta zcela unikátní obrazová KORESPONDENCE mezí jím a slavným španělským režisérem Victorem Ericem (např. Duch úlu). Diváci budou mít ojedinělou možnost zjistit, jak se mohou dva naprosto rozdílní lidé z velmi odlišných kultur doplňovat. A nepůjde o poslední příspěvek Abbase Kiarostamiho – dramaturgové vybrali rovněž jeho tři roky starý film SHIRIN. Na experimentálním půdorysu je skrze tváře především ženských filmových divaček přiblížen jeden ze stěžejních příběhů perské literární historie: 800 let starý milostný příběh mezi arménskou princeznou Shirin a perským králem Khosrowem, jenž mimo jiné pojednává o ženském sebeobětování.

Ženám je věnován taktéž film TRANSIT CAFE (BORDER CAFE) uznávaného tvůrce Kambuzia Partovi. V jeho popředí stojí čerstvá vdova, jež se po smrti svého muže rozhodne s osamělostí a společenskými konvencemi odporujícími emancipaci bojovat prostřednictvím malých kulinářských zázraků ve vlastní kavárně.

Díky snímku AS SIMPLE AS THAT (režie Seyyed Reza Mir Karimi) se představí i jeden z nejuznávanějších íránských scenáristů, spolutvůrce oceňovaného filmu Offside od Jafara Panahiho, Shadmehr Rastin. Také As Simple As That, označený časopisem Variety za milník současné íránské kinematografie, se soustředí na ženskou hrdinku: ačkoliv čtyřicátnice Tahereh žije po boku úspěšného manžela v relativním blahobytu, díky pocitu vlastní nenaplněnosti a nedocenění však zvládá každodenní starosti stále hůře. Jakou cestu si vybere, aby předešla emočnímu kolapsu?

ONE NIGHT je režijním debutem Niki Karimi, jejíž díla byla (a jsou) promítána na mnoha filmových přehlídkách po celém světě. Byla také členkou poroty na filmových festivalech v Berlíně, Cannes, Locarnu, Soluni a Reykjavíku. One Night je poutavým portrétem současného Teheránu a to skrze mladou Negar, jež byla svou matkou vyhozena z domova a potlouká se bezcílně v ulicích. Setkává se se třemi náhodnými muži, kteří jsou opředeni rozdílnými životními příběhy. Tento film byl uveden na filmovém festivalu v Cannes 2005.

V dalším svém filmu A FEW DAYS LATER se Karimi již cele soustředila na ženu. Přináší okouzlující minimalistický portrét ženy drcené nerozhodností. Podobně jako v As Simple As That je protagonistkou filmu příslušnice střední třídy, úspěšná grafička, jež se marně snaží vytěsnit problémy ze svého života. Až jí začnou přerůstat přes hlavu…