Vítek Peřina

Jedna z nejznámějších pohádek, jak ji vypravuje starý pecař mladému pecaři…

 

Během 45 let své existence uvedlo Divadlo ALFA řadu klasických pohádkových titulů á la „Popelka“, „Sněhurka a 7 trpaslíků“, „Červená Karkulka“ apod., ale „Perníková chaloupka“ se kupodivu dosud na jeho jevišti neobjevila. Tato látka je známá snad po celém světě,  a domovské právo má odedávna i mezi pohádkami českými, zpracovali ji mnozí sběratelé a vypravěči, nejznámější je verze Boženy Němcové. Patří také k pohádkám nejčastěji dramatizovaným, vždyť pouze české adaptace pro loutkové divadlo jdou do desítek. Přesto jsme se v dramaturgické dílně našeho divadla pokusili vytvořit verzi novou, jež by inscenačnímu týmu umožnila realizovat vlastní představu o ztvárnění této látky, kterou by bylo možno charakterizovat takto: klasická verze, ale bez zbytečných archaismů, právě tak jako bez anachronismů a parodických prvků, s tím, že tvůrci jsou si vědomi, že diváky této inscenace budou děti narozené v 21. století. Jednou z důležitých otázek, které si musí položit každý adaptátor této látky je – použít-li motiv pece, v níž neslavně skončí baba s dědkem. Rozhodli jsme se tuto episodu zachovat, neboť k obecnému povědomí o této pohádce patří. Tím jsme zároveň získali odrazový rámec k vlastní pohádce - ta bude hrána iluzivně marionetami tak, ja si ji pamatuje starý pecař, ktreý ji začne vyprávět mladému pecaři. A navíc tihle dva pecaři jsou zároveň zapálenými venkovskými muzikanty, a tak si děti během představení zopakují i pár těch nejznámějších lidových písniček, které je naučila maminka…