Nikol Kutíková zásahem v galerii NOV pracuje nejen se samotným prostorem a jeho svébytnou atmosférou, ale zejména s prostorem vnitřním, prostorem vlastní existence. Ohledává zde možnosti prostředků, jež se z původní tendence malířské, v poslední době čím dál tím více soustředí na materiál a instalaci, na sentiment a existenci.

Pracuje s divákem jako součástí stroje. Příběh zde nejistě končí. Může zde býti prázdno obsahem plného života? Co se stane, až prolezeme k cíli. Budeme mít odřeniny či prázdné pohledy? 

Nikol Kutíková (1991) se ve své původní tvorbě zabývala především malbou vícevrstevnatých znakových koláží. V poslední malířské fázi ale cítila potřebu vykročit z obrazu do prostoru. Tento přerod byl do jisté míry kontinuální záležitostí. Jednalo se o nutkání zobrazit   motiv  ve své originální  podobě.

K tomu využívala  materiály zastupují konkrétní prostředí, se kterými má každý osobní zkušenost, jsou pro něj něčím dobře známým (kachličky, parkety…atd.) .  Materiál použitý v této instalaci - pletivo -  zde ztrácí svoji původní roli zamezení pohybu, naopak vybízí k průniku.