Giacomo Puccini – nejvýznamnější představitel italské opery na přelomu 19. a 20. století – našel námět pro operu Bohéma (1896) v humorně-sentimentálním románu Louise Henriho Murgera o životě chudých pařížských umělců. Skladatel spolu se svými libretisty vypráví příhody čtyř kamarádů, kteří v nevytopené mansardě sní o svých budoucích úspěších.

Středobodem děje je však příběh lásky jednoho z nich, básníka Rodolfa a prosté švadlenky Mimi. Náhoda na chvíli spojí jejich osudy, aby je však brzo opět rozdělila nelítostná nemoc. Nakonec se Mimi ještě jednou vrátí k milému a do kruhu jeho veselých kumpánů, ale už jim zbývá jen se rozloučit – neb životní nit hrdinky se neodvratně přetrhává.