V pátek 28. listopadu vydává Aneta Langerová dlouho očekávané čtvrté album s příznačným názvem Na Radosti. Nová studiová deska navazuje na titul Pár míst, kterým si Aneta splnila svůj sen, když ke spolupráci přizvala vynikající smyčcové trio a svou dosavadní tvorbu představila v akustické podobě. Písně v intimní atmosféře získaly naléhavější rozměr a album sklidilo velký úspěch u kritiků i fanoušků.

 Stejně naléhavá, ale i hravá je její nová deska. Spolu s klavíristou, hudebním skladatelem a producentem Jakubem Zitkem pracovali dva roky na písních, původní hudbě a textech. Inspiraci hledali na magickém místě obklopeni hlubokými šumavskými lesy.

„Na Radosti je místo, kde se zastavil čas a s ním i příběhy lidí, kteří tam žili. Zůstaly jen dvě chalupy na samotě, socha panenky Marie a ruina kaple, kolem které krouží přání těch, kteří tam kdysi den co den chodili, aby našli naději, útěchu a smíření. Nedaleko stojí dům, kde sloužily do 60. let jeptišky a staraly se o sirotky. To místo jsme si zamilovali, okouzlilo nás a vtáhlo do děje příběhů, které chceme vyprávět,“ říká Aneta Langerová.

Na albu Na Radosti naleznete 12 autorských písní vyprávějících o dívkách a ženách, které spojuje jejich čistota, křehkost ale současně odvaha a odhodlání jít vlastní cestou. Dokáží naslouchat svému vnitřnímu hlasu a nachází v sobě sílu překonat jakoukoliv překážku, kterou jim život klade do cesty. Někdy mohou být okolím vnímány jako jiné, jejich jinakost však pramení z touhy vést dobrý život, ve kterém jsou upřímné samy k sobě.

“Přála jsem si, aby deska, kterou vydám, byla přístupná všem, aby byla lidová, upřímná a čistá. Jako když jdu na návsi koupit rohlíky k té samé paní, tak jako před pěti lety, pořád tam je, stále počítá mou útratu a tak zvláštně u toho šeptá, píše vše řádně pod sebe, stejně u toho vypadá… a já vím, že to tak bude i za pár let, až půjdu kolem a ucítím tu známou vůni,“ vysvětluje Aneta Langerová.

Autenticita. Osobitá melodika. Silné příběhy – takové je nové album Anety Langerové, na kterém se melodické písně přelívají z šansonové výpovědi s doprovodem klavíru přes syrové kapelní provedení do sugestivní až filmové symfonické instrumentace. Pro celkový zvuk alba jsou charakteristické i kytarové riffy a  „podomácku“ vytvořené zvukové samply - prázdný hrnek od kávy se lžičkou, zvuky těla, hořící a praskající kamna či zvuky šumavského lesa.

„Překvapivým vtažením do desky je hned úvodní píseň Dívka. Pod mohutnými smyčci tu uhání rytmus jako rozvodněná řeka. Úvodní nápěv působí, jakoby po šumavských stráních začali rejdit Hobiti. Pánbůh Tě miluje, jen nemá čas, pusť srdce po vodě, než přijde mráz, zpívá Aneta Langerová a potvrzuje, že se tu i v následujících skladbách cítí silná po právu,“ napsal v recenzi Jan Vedral z iDNES.  

V podání Anety coby vypravěčky se totiž vymyšlené příběhy stávají skutečnými, můžete se jich dotknout. Jemné odstíny jejího hlasu si vás podmaní a emotivní pěvecký projev postavený na hlubokém prožitku vás nepustí. Deska však překvapivě není jen vážná. Zásadní témata jsou mnohdy doprovázena laskavou ironií, která svědčí o zralosti, ke které Aneta Langerová jako hudebnice dospěla. Jednou autorskou písní na album přispěla i Dorota Barová.